Fly High Booking: Ze zkušebny až na vrchol hudebního businessu

Poopeek.com se ptal a Vojta Kalina s Dominikou Kruchňovou (oba Fly High Booking) odpovídali. Jak se postavili otázkám spjatým se začátky jejich manažerské práce, jaké zkušenosti v uplynulých letech načerpali a co by doporučili začínajícím interpretům se dočtete v následujících odstavcích rozhovoru.

1/ Jak se to stalo, že jsi se stal/a booking managerem?

Dominika: Vždycky jsem věděla, že chci dělat něco s hudbou a pak se mi naskytla příležitost pracovat s kapelou Rocket Dogz, což byla moje první kapela asi před deseti lety. No stalo se to asi někde v hospodě, když mi kluci řekli: „hele, my potřebujem manažerku, chtěla bys to vyzkoušet?… udělej tohleto, napiš támhle…“ no a bylo to. Od té doby už je to taková změť různých cest.

Vojta: No já jsem začal jako muzikant. Protože mě štvalo, že v kapele, kde jsem tou dobou hrál, to prostě nikdo netáhl, neměli manažera a ti kapelníci tomu nedávali to, co sem si představoval, tak sem si zkrátka založil kapelu svoji. Už od začátku jsem ten projekt vzal vážně, investoval do toho a protože to bylo jasně daný, sháněl jsem i muzikanty, kteří do toho konceptu zapadali a měli stejný cítění jako já.

Název (pozn.: Pipes and Pints), směr, kudy se bude ubírat, a rovnou jsem tomu dal takovou tu duševní hodnotu v tom smyslu, že to bude projekt, který prostě šlape, který bude pravidelně hrát a někam to dotáhne. Začal jsem kapele dělat rovnou i manažera, i když sem si uvědomoval, že to není něco, co opravdu chci v budoucnu dělat. Popravdě jsem teď po deseti letech rád, že ten booking předávám Dominice, protože si myslím, že není dobrý dělat agenta vlastní kapele. Sám se dál chci věnovat víc té hudební části a publishingu.

2/ Jaké byly Tvoje začátky? Jak jsi s bookingem začal/a a vstoupil/a do hudebního businessu?

Vojta: …no, vždycky jsem si uvědomoval, že musím katalogovat kontakty, který získávám na koncertech. Měl jsem nějakou databázi na začátku roztříděnou na mediální subjekty, promotéry a další lidi. Postupem času přišly nástroje jako Mailchimp, SmarMailing a další, tak jsem do toho postupně svoje databáze začal přelejvat, získával další formou výměn a spoluprací. Věřím tomu, že nejvíc kontaktů jsem ale získal na těch koncertech, kdy kapela jela domů a já tam zůstal se spacákem a kalil s těma promotérama a bavil s lidma. Postupem času se tak stalo, že sem za 3 roky znal postupně všechny ze scény.

Nebylo to ale úplně mým prvoplánovým cílem. Nebyl jsem v té době žádným agentem s horkou vodou a ani jsem si moc neuvědomoval, že tím, co dělám, vzniká moje budoucí kontaktní síť. To všechno vlastně vyplynulo až potom. No a teď s Domčou objíždíme hlavně ShowCase konference a cíleně si děláme kontakty. I když v podstatě i tam to často probíhá formou „kalby“ (smích).

V principu můžeme vlastně kdykoliv poslat newsletter na x tisíc kontaktů, které máme, ale ve chvíli, kdy tě ti lidi neznaj, stejně Ti neodepíšou…nebo aspoň většina z nich.

Dominika: U mě to bylo hodně postupný. Jezdila a chodila jsem na koncerty. Měla jsem trochu nevýhodu v tom, že jsem daleko mladší, než kluci. Když mi bylo 17 a klukům 30, tak to vždycky nebylo úplně snadný si rozumět, ale spousta z těch lidí mi pomáhalo a postupně se to nějak poskládalo. Bylo to hodně o osobních vazbách, ale musím říct, že jsou i případy, kdy jsme se po letech mailování potkali poprvé osobně až třeba s odstupem 5 let.

U festivalů a kulturních služeb je to často trochu jinak, ale pořád můžeme říct, že to většinou fungovalo na doporučení nebo osobní vazbě. Tak 20-30% jsou náhodný poptávky.

3/ Jak si myslíte, že se ve Vaší práci odráží kvalita vystoupení a projevu interpreta?

Vojta: To je hodně důležitý no. Podle mě nemá smysl, abychom se my, jako agentura zabývali kapelou, kterou někam zabookujem a lidi z toho koncertu odejdou znuděný. Podle mě lidi musí jít domů s nějakým zážitkem, s nějakou emocí. Prostě veselý, smutný to je jedno. Prostě musí dostat to, proč tam přišli, jinak to nemá smysl.

Teď vlastně děláme kompletní management jen Pipes and Pints a booking Mr. Loco. Pak máme pár dalších talentů, kterým vydáváme desky, poskytujeme konzultace a směřujeme je. Tak trochu se snažíme je z naší zkušenosti edukovat a sledujem, jestli to tak dělají, nebo ne.

4/ V jaké fázi kapelního vývoje jste se začali zabývat smlouvou?

Dominika: No…já mám smlouvy na všechno. Když máš firmu, tak v tom prostě chceš mít pořádek. Já to mám i tak trochu v rámci studia – studovala jsem hudební management – takže když jsem sestavovala naši první smlouvu, snažila jsem se tam zahrnout všechno, co se na tom koncertě opravdu může stát. Samozřejmě vždycky každou smlouvu jsme sestavili podle našich potřeb a tu nám potom revidovali právníci, abychom splňovali podmínky českého práva.

4/ Jak začal váš průnik na zahraniční hudební trh?

Vojta: My jsme vlastně začali přes Myspace. Zkontaktovali jsme se s kapelama, který nám byly žánrově podobný, vyměnili si s nimi koncerty a pak už klasicky mým stylem jsme se seznámili s lidma a napojili se na booking agenty. Měli jsme chvíli spolupráci s nadnárodní booking agenturou, ale nebyli jsme pro ně dostatečně velcí a tak jsme se vrátili k tomu, že máme v každé zemi jednoho až dva booking agenty.

5/ Jak by měla kapela reflektovat práci manažera a respektovat jeho doporučení?

Vojta: Tohle si myslím, že je hrozně dlouhej proces, kterej ta kapela s manažerem musí absolvovat. Ta pravda nikdy není stoprocentně ani na jedné straně a ty pohledy na věc se samozřejmě s věkem mění. Promítá se do toho jak kapela je, nebo není úspěšná, jak členové zakládají rodiny a podobně. Zkrátka tam musí být vůle z obou stran na projektu makat a pořád vztahy udržovat. Jakmile to tam není, tak to jde do háje.

Prostě berte, nebo nechte bejt.

Popravdě to vidím tak, že čím mladší kapela je, tím víc tam je problémů. Čím je naopak ta kapela vyježděnější a zkušenější, dokážou se se vším popasovat a nehrotí to. Členové kapely se musí smířit s tím, že nemůžou mít pořád informace o všem. Manažer se nemůže zpovídat z toho, co dělá 12hodin 5 dní v týdnu. Já předávám kapele nějaký výsledek svojí práce a nebudu se zpovídat z toho, proč je nebo není tohle támhleto. Prostě berte, nebo nechte bejt. Zároveň si ale říkáme proč je to tak koncepčně. Do detailu to prostě není dost dobře reálné.

Dominika: Já jsem prošla mnoha kapelami ve kterých byly vždycky různý modely. Jsou tam různí lidé různých povah a musí se s nimi často pracovat různými způsoby. Je to takovej proces jak říkal Vojta a ani já jsem dlouho nevěděla, jaká je emoce, kterou bych od nich chtěla. Najít si lidi, se kterýma chceš pracovat na profesionální úrovni, ale zároveň bejt kámoši není vůbec jednoduchý. Je to letitá anabáze a já sem to optimum našla vlastně až u Pipes. Pokud se ale někdo stává manažerem, měl by si dobře rozmyslet, co od toho čeká a vybrat si kapelu tak, aby to směrování bylo společný a v souladu.

Dokonce si myslím, že je i dobrý, když se manažer podílí na takových těch tvůrčích aktivitách kapely, když je u nahrávání a baví se s kapelou o jejich muzice. U mě to vychází i trochu z mýho vzdělání, takže já do toho klukům kecám docela často (smích). Často mi i jiní muzikanti a kapely posílají svoje nahrávky a ptají se na můj názor. Já sama netvořím, ale s láskou jim k tomu něco upřímně řeknu.

6/ Kdy přišel ten moment, kdy jsi přišel na to, že je čas založit firmu a pustit se do businessu?

Vojta: Já jsem Fly High Booking psal na smlouvy už dlouho před tím, než vznikla firma. Když jsem si uvědomil, že jsem manažerem, říkal jsem si, že tomu dám značku, aby to mělo tak říkajíc „větší váhu“. Když jsme potom zakládali firmu, High Fly Booking už znalo spousta lidí.

7/ Když bookujete kapele tour, řešíte distribuční mapu? Máte pravidla kdy, kam a jak často pojedete?

Dominika: Jo mapu, tu máme. A dost velkou (Vojta i Dominika se smějí a ukazují celosvětovou distribuční mapu s řadou okruhů). Nikdy nejezdíme dvakrát za rok do stejnýho nebo blízkýho místa. Ono se to samozřejmě mění a odvíjí od situace. Často tomu necháváme i dva roky. Hodně nad tím přemýšlíme a máme vypracovaný plán, který se snažíme plnit. Oni pak o tom ví i kluci z kapely, takže není třeba jim volat kvůli každé blbině.

8/ Jak si myslíte, že by si taková kapela (třeba začínající interpret) měla stanovit svoji cenu?

Vojta: Tam je poměrně jednoduchej klíč. I s Pipes jsme tak začínali a jezdili akce, kde jsme vybírali do klobouku. Věděli jsme, že se potřebujeme vyhrát, být vidět a hlavně často vystupovat, aby si nás fanoušci našli a šáhli si na to, že jsme dobrý. No a pak po čase jsou ty počty už jednoduchý. Podíváš se, kolik na Tebe do klubů lidí chodí a už si celkem snadno spočítáš, o jakou cenovku si máš říct.

Pak přichází ta další fáze, kde jsou vlastně dnes Pipes. Jedna věc jsou kluby, kde je to stálý hustle a druhá festivaly, kde tu cenu zvedá ještě to, že hrajeme hodně v zahraničí a na jeden termín máme víc nabídek.

Dominika: Není vůbec dobrý, když to kapely počítají podle toho, co investovali. To je moc špatnej postup a můžou se odvařit už na začátku. Kapela si musí zvážit, kde jsou její možnosti, a když investuje, musí počítat s tím, že se to taky nikdy vrátit nemusí. Je dobrý to dělat step-by-step. Není pro začínající kapelu nutný jít hned do velkýho drahýho studia, na který nemá často ani peníze ani zkušenosti a stejně tak není dobrý si říkat o velký honoráře, když kapela nemá nic pořádnýho za sebou.

Vojta: Taky hodně záleží, jak kapela investuje čas a peníze do svého PR a marketingu a jestli za tím vším má třeba příběh, kterej je pro lidi přitažlivej. Upřímné emoce vůči fanouškům jsou něco, podle čeho si tu kapelu pamatují a oblíbí.

9/ Jak řešíte otázku autorských práv? Kdy je správný čas ji začít řešit?

Vojta: Pipes jsou zastupovaní, jak v česku, tak v zahraničí. Ve chvíli, kdy se tomu člověk věnuje mezinárodně, musí být zastoupený nějakým správcem kolektivního práva. Celkem vím, jak je to vnímaný v čechách, ale myslím si, že to není žádný velký zlo. Je to mezinárodní právo a kdybychom se z toho chtěli vyvázat, museli bychom být nějaký unikátní právní ostrov nejen v rámci EU, ale i světa.

Podle mě to má smysl začít řešit ve chvíli, kdy tě začne hrát televize, radia, prodáš třeba nějakej song do filmu nebo pravidelně hraješ na velkých festivalech. Do té doby si myslím, že to může být spíš překážka.

Na otázky Poopeek.com odpovídali Vojta Kalina a Dominika Kruchňová z agentury Fly High Booking