V posledních letech na český trh pronikají nové žánry a přístupy jak k muzice, tak k businessu kolem ní. Jedním z výrazných objevů poslední desetiletky je kapela MYDY (původně Mydy Rabycad), která dostala svou podmanivou show tisíce českých i zahraničních fanoušků. A jak se takového kolotoče může dostat kluk z Železného Brodu jsme se zeptali jednoho ze 4 základních stavebních kamenů MYDY a skvělého hudebníka Mikuláše Pejchy.
S kapelou MYDY (dříve jménem Mydy Rabycad) jste uspěli na našem trhu i na tom zahraničním. Když jste kapelu tvořili, jaké byly tvoje premisy? Věděli jste, co a jak chcete tvořit? Bylo to záměrné rozhodnutí skočit do electro swingu, který na našem hudebním trhu prakticky neexistoval?
Ahoj, těší mě, že říkáš uspěli, ale sám bych to tak zatím nehodnotil. Určitě jsem moc rád, že to tak vnímáš. Je to ocenění pro nás i celý náš tým, za několikaletou práci. Pro mě ale „uspěli“ znamená, když se kapela prosadí, když má skutečně širokou mezinárodní fanouškovskou základnu, hodně poslechů svých skladeb z celého světa a vyprodaná evropská turné. Tam zatím nejsme. Jsme ale konkurenceschopní natolik, aby nás zabookovali velké evropské festivaly a to je zajímavá deviza. Něco, na čem jde pracovat. Ostatně, podle evropských bookerů trvá 10-15 let kapele z východní Evropy, než se prosadí. My hrajeme sedmým rokem, takže je před námi ještě hodně, hodně práce. A tím myslím hlavně hudebně. Psát skvělý songy a nahrávat silný alba není jen tak, chce to čas a zkušenost.
Když jsme začínali, stavěli jsme nejen na přátelství nás čtyř, ale taky na poměrně jasné vizi, co chceme dělat. Uvědomovali jsme si, že je výzva chytit za pačesy žánr, který naživo v té době hrálo asi jen 5 kapel na světě. Všichni jsme měli jazzové kořeny a Nèro Scartch uměl elektroniku. Nekalkulovali jsme, zároveň jsme si ale uvědomili, že ten žánr je to něco novýho a cool, co má potenciál oslovit spoustu lidí. Teď mi přijde hodně úsměvný a naivní, že jsme si tou dobou někdy v osmnácti letech na papírek napsali cíle na pět let kapely dopředu. Nechyběli tam andělé ani americké turné. To jsou mírně řečeno velmi ambiciózní cíle na začínající kapelu. Nicméně o pět let později se nám skutečně valná většina vytyčených cílů splnila. Myslím, že je důležitý si do každýho dalšího roku vytyčit, čeho chci dosáhnout, protože pak už k tomu tu cestu člověk nějak aktivně může hledat.
Jak se s tempem MR změnil tvůj přístup k hraní oproti působením v předchozích kapelách a hudebních subjektech?
MYDY jsou hodně specifický. Nejvíc se to projevilo asi při tvorbě aktuálního alba NUMBERS na studiových sešnách, kdy jsme zapojili všechny synťáky a live jsme začali tesat obrysy nových věcí. Všecko probíhá trochu jinak než v kapelách, ve kterých jsem do té doby byl. Hodně času se tráví právě ve studiu při tvorbě hudby a základů, při technickým řešení hraní naživo. Používáme živě spoustu elektronických nástrojů a s každou novou skladbou je potřeba vymyslet, jak ji odehrát na daný nástrojový set up. S turné pak vymyslet vizuál a dramaturgii celé show. Postupem času si hudba vyžádala, abychom všichni hráli víc partů na klávesy na úkor našich původních nástrojů. Sloužíme teda především hudbě, kterou skládáme, oproti vlastnímu exhibování. Nejsme virtuozové a sólisti.
Život muzikanta, který je úspěšný, nejsou jen večírky, ale taky zkušebnová řehole. Co u tebe převažovalo – chuť uspět nebo chuť tvořit? Bylo ti někdy líto, že musíš makat a musíš si odpustit některý jiný aktivity, které bys rád dělal?
Hudba pro mě byla vždycky únik, takže mě baví to, co děláme. Jako každýho z nás mě to stálo nejeden vztah nebo třeba to, že jsem nejel na Erasmus, vynechával rodinný sešlosti, nejezdil v létě na dovolené. Na druhou stranu, proč jezdit na Erasmus, když jsme s kapelou projeli půlku světa a žijem to, o čem jsme snili?
Nástup MYDY byl dost razantní. Očekávali jste, že se takhle odrazíte a už zkraje budete vyprodávat největší kluby nejen v česku?
Nečekali jsme vůbec nic, ale dělali jsme všechno proto, aby to tak mohlo být. Pomohla nám vlna electroswingu. To bylo magické slovo, které plnilo kluby. Obratně jsme se snažili využít našich kontaktů k rozhovorům a bookování koncertů. A hlavně, snažili jsme se dělat něco novýho, co v Čechách zatím nebylo.
V životě každýho muzikanta přijde občas období, kdy má chuť se vším seknout (ikdyž si to zpravidla do rána rozmyslí). Nastalo to u Tebe v uplynulých letech, kdy hraješ s MYDY?
Vlastně docela nedávno. Myslím, že jsem v tom ani nebyl sám. Přišlo období, kdy se všichni stavíme na vlastní nohy a možná překvapivě ani MYDY nevydělávají tolik, aby se tím člověk uživil. Naše náklady jsou enormní. Pro mě to znamenalo postavit se na vlastní nohy s „combem“ kapela, práce a vysoká. To je au! V dubnu jsem se zhroutil, přerušil školu a měl omezenej čas na to se dát dokupy. Do toho jsme připravovali podzimní koncert ve Fóru Karlín. Kapela mi někdy dávala dost sežrat, že jsem upřednostňoval práci a celkově byl ke kapele skeptickej. Chápu to. Souviselo to s tím, že jsem začal podnikat a začaly mi vadit věci, který jsem do tý doby ohledně kapely neviděl. Třeba to, kolik tomu člověk věnuje času vs. to, kolik mu to vydělá. Během chvíle ale bylo víc z nás v podobný situaci. Myslím, že to otevřelo určitou diskusi a teď se věci pohnuly novým směrem a jsem moc rád, že to parta vydržela. Na jaro plánujeme turné, ve škole jsem zpátky a podnikání mi začíná nabízet i kýženou svobodu. Živím se jako videomaker na volné noze.
Prakticky všichni členové kapely mají svoje sólové projekty. Nenabouralo to někdy plynulý chod kapely?
Myslím, že to chod kapely nenabouralo nikdy. Naopak je to prospěšné v tom, že umělecky jsou Zofie Dares i Nèro Scartch naplnění a spokojení s celou šíří hudby, kterou dělají a v MYDY je pak prostor dělat MYDY a nesnažit se tam násilně propašovat něco, co v nich je, ale v MYDY podání by to třeba tolik nevyznělo. Navíc je to i příjemná inspirace pro nás ostatní.
Využíváte při natáčení služby producenta, nebo si striktně razíte svoji cestu tak, jak muziku cítíte sami? Pokud jej využíváte, řekni, v čem to pro tebe jako hudebníka mělo přínos a zda jste se vždy názorově shodli.
Producenta využíváme a určitě je to přínosné. Jsou zkušenosti, které on má a my ne a vždycky je dobré spolupracovat s někým zkušenějším. Tak se člověk naučí nejvíc. Tomáš Konůpka a Nèro Scartch produkovali v tandemu v podstatě všechny naše alba a bez nich bychom byli s výsledkem spokojení určitě o hodně méně a rozhodně bychom se tolik nenaučili. Producent rozhodně ano, je to hlas zvenčí, který nás upozorní na věci, které sami přehlížíme.
Jak moc je pro MYDY důležitý „marketing“? Reflektujete ve svojí muzice poptávku fanoušků? Udáváte si směry, jak muziku přetvářet, nebo vše vychází z okamžiku při tvorbě?
Marketing je veledůležitý, ale ne v hudbě. V hudbě je to pro nás čistě o tom, co jde z nás. Pro nás je důležitá komunikace s médii, partnery a to, že si nás lidé snad všimnou už od pohledu.
Jak kapelu změnil příchod managera? Měli jste od začátku nastavená jasná pravidla spolupráce, nebo všechno krystalizovalo za běhu?
Naše spolupráce s 420 production je zásadní krok. Do té doby doby jsme si booking a všechno řešili sami a velice brzy toho začalo být tolik, že jsme to nestíhali. Navíc manažer má možnost kapelu posunout i díky svým kontaktům a schopnostem. Má možnost kapele poradit i marketingově. Podmínky vyjedná pro kapelu lépe, než členové kapely. Na nezkušené managery mají tendence promotéři zkoušet různé tríčky, protože předpokládají, že se tolik nevyznají nebo vyměknou, aby si zahráli.
Podmínky jsme měli nastavené předem. A to je část, kterou je nutné nepodcenit a sepsat si ji. Také je dobré si udělat rešerši o tom, jak velkou odměnu a za co by měl manažer obdržet. Výrazně to potom může ovlivnit manažerova rozhodnutí, které jsou například výhodná pro něj a jméno kapely, ale pro samotné členy kapely to může přinášet i určitá negativa.
Rozhovor Poopeek.com a Mikuláše Pejchy, 2020